Konečně, radovala se plavkyně Řehůřková
17.12. 2008
Z evropského šampionátu v Rijece se Alžběta Řehůřková vrátila se dvěma skvělými osobáky.
Trutnov/ Na dvoustovce polohovky dvaadvacátá, na dvojnásobné trati devatenáctá.
Žádná sláva? Naopak!
Pohled na výsledky, které trutnovská plavkyně ALŽBĚTA ŘEHŮŘKOVÁ dosáhla na mistrovství Evropy v krátkém bazénu, je zkreslující.
Šampionát v chorvatské Rijece, ač to na první pohled nevypadá, je nejvydařenějším z těch tří, jež má devatenáctiletá reprezentantka za sebou.
Dva svoje starty proměnila ve dva nové osobní rekordy. Na trati 200m PZ plavala čas 2:16,89 a na 400m PZ 4:44,80.
„Všem nám to tam sedlo a jsem ráda, že jsem se konečně i na té Evropě zlepšila,“ zářila Řehůřková po návratu domů.
Alžběto, mohl ten letošní šampionát dopadnout ještě vůbec lépe?
Tak určitě. Vždycky to může být lepší. (směje se) Ale s tím, jak to dopadlo, jsem úplně maximálně spokojená.
Aby ne. Před odjezdem jste se svěřila, že v koutku duše doufáte ve zlepšení svého osobáku. Ovšem dva nové rekordy, navíc pokaždé o více než dvě vteřiny, z toho jste musela mít pořádný šok, ne?
Bylo to skvělé. Myslím, že všichni jsme se v Rijece potkali s výbornou formou. Všichni si tam dělali osobáky a plavali skvělé časy.
A proto jste si řekla, že se přeci nenecháte zahanbit?
No jasně. (směje se) Prostě všem to sedlo a je skvělé, že i mně. Cítila jsem se výborně a jsem ráda, že konečně jsem se i na té Evropě zlepšila.
Zlepšení je velké, a to dokonce i na vaši „doprovodné“ dvoustovce polohovky...
V závodě bylo dobré, že jsme s Bárou Závadovou (druhá česká závodnice v rozplavbě se Řehůřkovou – pozn. red.) plavaly vedle sebe. Věděla jsem, že budu mít s kým plavat. Na předchozích mistrovstvích mi většinou všichni ujeli a člověk pak bojoval jen sám se sebou.
Tušila jste, že míříte vstříc takhle rychlému času?
Vůbec. Ani v ten den jsem se nějak necítila. Na rozplavání mě docela bolely nohy. Proto jsem byla velmi překvapená z toho, jak závod dopadl, a jak dobrý čas jsem vlastně udělala.
A to vaše hlavní disciplína měla teprve přijít. Zvýšilo se vám sebevědomí?
Určitě. Říkala jsem si, že když už dopadla dvoustovka, kde jsem se rok nezlepšila a vždycky je taková, že buď mi vyjde nebo je dost za mým osobákem, tak musí dopadnout i čtyřstovka.
V neděli jste se však v rozplavbě žádnou českou „spolujezdkyni“ neměla. Navíc jste dostala dráhu číslo jedna. Neměla jste z toho trochu obavy?
Trochu ano. Napadlo mě, bůhvíjak to bude vypadat. Ale ostatní holky mi moc neujely a bylo dobré, že jsem je furt vedle sebe viděla. Na svoje poměry jsem to hrozně rychle rozjela a pak už mi v konci nezbývaly síly. Kraula jsem třeba neplavala ani tak rychle, jako v kvalifikačním závodě v Brně.
Zase jste se ale zlepšila na předchozích třech úsecích...
No právě. Posunulo se zase něco jiného. Pro příště vím, že kdyby ten kraul byl ještě o chloupek rychlejší, mohl by být i výsledný čas ještě lepší.
Na finále vám chybělo sedm sekund. Je to velká ztráta?
Je to dost. To jsou skoro ještě dvě vteřiny na každé stovce. (ušklíbne se) Alespoň už to není ale patnáct vteřin. Po malých krůčcích se přibližuji.
Jak si myslíte, že bude ještě dlouho trvat, než se vám to sedmisekundové manko podaří stáhnout?
To teda vůbec netuším. (směje se) Uvidíme. Stále se bude muset pokračovat v práci a kdyby to vyšlo co nejdřív, tak jedině dobře. Jenomže dopředu postupují i ostatní.
Před šampionátem jste také prohlásila, že se nebudete dívat na umístění, ale jen na časy. Přesto nemrzí vás, že z toho bylo až 19. respektive 22. místo?
Ne. To je přesně ono, proč čas je důležitější než umístění. Je lepší být devatenáctá s tímto časem, než osmnáctá s loňským. O deset vteřin rychlejší. Stále je ale do dvacítky, a to je dobrý.
Jak vaše vystoupení hodnotil reprezentační kouč?
Se všemi byl hrozně spokojený. Už si ani nepamatuji, kolik tam padlo českých rekordů. Hrozně moc. I dorostenecké rekordy. Semifinále jsme měli, finále, dvě šestá místa. Po dlouho době se naše plavání trochu zvedlo a doufejme, že bude dále vzrůstat a dostaneme se brzy tam, kde jsme byli ještě před nedávnem, kdy se vozily medaile.
Zdroj: Krkonošský deník
Autor: Bogáň Michal