PLAVÁNÍ

Elhenická na olympiádě mládeže stavěla vor

Trutnov - Pobyt mládežnických olympioniků v Singapuru se blíží ke konci. Martina ELHENICKÁ si už přes týden užívá pozávodního volna. Jak vyplňuje svůj volný čas v daleké zemi, napsala pro Krkonošský deník přímo z dějiště her.

 

plavani10-045_m

 

Martino, jak si užíváte pozávodní program?

Mám se skvěle, užíváme si to tady. Na každém kroku tady jsou nákupní centra, takže je o zábavu postaráno. Nikdy jsem si nemyslela, že se v obchodním domě dá vydžet celý den. Ale jak se ukázalo, čas tam strašně letí. Zatím jsem ani nekoupila nic pro známé, jenom oblečení.

 

Už jste byla taky někomu fandit?

Byli jsme na basketbalu a na stolním tenisu. Zrovna dnes (v pondělí – pozn. red) jsme chtěli jít i na moderní pětiboj, ale už jsme to nestihli. Na ping pongu jsme seděli strašně vysoko, takže mě ani moc nebolí za krkem. Ale na druhou stranu jsme moc neviděli míček, ale ani to nevadilo. I tak jsme fandili.

 

A co chystáte na další dny?

Jdeme do největšího nákupního centra v Singapuru. Myslím si, že až přijedu, tak si otevřu v Trutnově tržnici. Jinak na další dny máme v plánu taky cestu do podvodního tunelu nebo výlet na safari. Chceme se podívat do Chinatownu, kde mají nějaké upomínkové předměty. Chtěla bych ještě sehnat maskoty olympiády na památku. No je toho ještě dost.

 

Trénujete teď, když máte po závodech?

Teď jsem si dala chvilku volno, takže mě teď v bazénu nikdo neuvidí. Byli jsme se koupat se v moři. V plánu byl totiž celodenní výlet na ostrov. Tam jsme se mohli vykoupat, ale moře bylo hrozně špinavé, takže jsme tam byli jenom chvíli. V moři plavaly nějaké odpadky a byl tam hrozný zápach.

 

Měli jste tedy možnost se zabavit jinak než koupáním?

Jasně. Bylo toho plno. Stavěli jsme vor a pak jsme na něm dokonce i pluli. Ale naštěstí jsme se nepotopili. Asi to bylo tím, že jsem se moc do práce nezapojovala. Měly se tam dělat uzle a pak se všechno svazovalo dohromady. Já jsem ale nedávala pozor, tak jsem nevěděla jak na to. Ještě jsme byli na horolezecký stěně. Ale to byla úplná katastrofa. Vylezla jsem asi do pěti metrů a nějak mi došlo, jak je to vysoko. Tak jsem se obrátila a rychle jsem slezla.

 

Určitě jstě měla jištění, ne?

To jo, ale strašně jsem se bála. Ta stěna byla celá rozhoupaná. Klasická, tak ji známe od nás, to nebyla.

 

Autor: DENÍK/Jaroslav Pich