S Martinou Elhenickou o tom, co bylo, je a bude. Tokio už si nechci nechat ujít, tvrdí

Trutnov - Aktuálně si užívá volný týden v rodném městě, což v jejím případě je už něco neobvyklého. Plavkyně Martina Elhenická totiž většinu svého času tráví v Praze. Tam se připravuje v tréninkové skupině Vysokoškolského sportovního centra, kde už rok naše reprezentanty vede italský trenér Paolo Bossini. Třiadvacetiletá Trutnovačka z této spolupráce těžila a v uplynulé sezoně startovala na velkých světových akcích. Tou závěrečnou byla univerziáda v Taipei.

Martina Elhenická o univerziádě...
Univerziáda je super akce, i když jsem tam moc nechtěla jet. Přestože jsem tam zaplavala tak 50 na 50, nakonec jsem moc ráda, že jsem tam byla. Poznala jsem spoustu fajn nových lidí, měla jsem možnost zaplavat si na velkých závodech i jiné starty, než plavu vždycky. Plavala jsem s holkami štafetu, ta se v našem týmu taky moc neplave. Celkově jsem si to tam užila, organizace byla skvělá, vesnice i sportoviště taky super. Ale abych řekla pravdu, Taipei mě fakt nezaujala, šílené počasí, lidé jsou úplně jiní než tady, chovají se naprosto strašně, celý ostrov mi přišel takový špinavý.

o mistrovství světa v Budapešti...
Strašně jsem se těšila. Věděla jsem, že mám na to, abych plavala fakt dobře. V tréninku jsem lítala, ale jak došlo na závod, nezvládla jsem to hlavou. Je to strašná škoda. Plavalo se v nové aréně, kterou postavili přímo pro mistrovství světa, každý den bylo plno. Pár dní před závody jsem se byla podívat na vodní pólo, ta atmosféra byla šílená, ale pak na plavání byla ještě lepší. V Maďarsku jsou vodní sporty na prvním místě, škoda, že nic takového nikdy nebude v Česku.

o sezoně...
Samozřejmě ji nemůžu hodnotit jako nějakou super sezonu, ale na druhou stranu jsem plavala na obou velkých akcích, na které se dalo jet. Zaplavala jsem nějaké dobré závody, nějaké osobáky, dostala jsem se na mistrovství světa, vyhrála mistrovství republiky...

o osobních rekordech...
Některé letos padly a nebylo jich málo, jen bohužel ne na ty úplně hlavní starty, i když být určitě měly. Posunula jsem krauly od 50 do 200, na ty dlouhé jsem skončila jen kousek za osobáky. Konečně jsem výrazněji zlepšila 400 polohovku.

o patnáctistovce...
I když jsem si letos skoro všechny protrpěla, pořád ji mám ráda. Úvodní patnáctka v Eindhovenu nevyšla úplně podle představ. V Pardubicích to byl limit na svět, který jsem dala hned po dvou těžkých soustředěních. V Římě takový OK výkon, na republice nic moc, ale na vítězství to stačilo. Ta v Budapešti mě hodně zlomila, takže pak ta v Taipei dopadla tak, jak dopadla.

o trenérovi...
Budu se opakovat, ale jsem s ním strašně spokojená. Tréninky jsou super. Těžké, ale super. Jeho přístup je úplně jiný, pořád nás motivuje, je s ním zábava. Občas to s námi nemá úplně jednoduché. Není to jen trenér, ale i kamarád a psycholog.

o motivaci...
Pořád mám obrovskou motivaci. Chci ukázat, co ve mně opravdu je. V Tokiu 2020 bude na programu nově i 1500 kraul, tohle už si opravdu nemůžu nechat ujít.

o další sezoně...
Strašně se těším na novou sezonu. Těším se, jak od pondělí zase začneme trénovat. Těším se na závody, soustředění, na všechno! Vrcholem by mělo být mistrovství Evropy v Kodani. Nově budeme mít jen jeden kvalifikační závod - MČR, tak uvidíme, jak se s tím popereme. Ještě nejsou vypsané ani limity, klasika.

o škole...
Se školou jsem minulý rok trochu bojovala, ráda bych ji tento rok už dokončila.

o životě plavkyně...
Není to nic zajímavého. Ráno trénink, v některé dny po ranním tréninku posilovna, pak si jdu na chvíli lehnout a spát, oběd, odpolední trénink, večeře a většinou i brzo spát. Samozřejmě to takhle není vždycky, ale občas to prostě jinak nejde.

Z letošní sezony...

Nejpovedenější závod.
Bylo jich víc, třeba 100 a 200 kraul v Bergenu, to byly naprosto nečekané a celkem velké osobáky. 1500 v Pardubicích a splněným limit. 400 kraul v Portu, původně jsem ho ani neměla plavat, nakonec jsem trenérům řekla, že to teda zkusím a byl z toho limit na univerziádu.

Největší zklamání.
Jednoznačně 1500 na MS.

Nejtěžší trénink.
Třeba na soustředění v Calelle těch tréninků bylo víc. Například série 4x1500, nebylo to až tak težké, ale plavala jsem to úplně sama, to je trochu na hlavu. Anebo na tom samém soustředění, jeden trénink s Mícou měl necelých 10 km a v hlavní sérii bylo dohromady tak dvanáct hodně rychlých dvoustovek. Ještě mě napadá jeden. Když mě Paolo poslal trénovat do Říma, před jedním tréninkem mi trenér řekl: „Začni se modlit, dneska to bude těžký." A bylo to fakt těžký, měly jsme co dělat, abychom to dojely.

Nejhezčí odměna.
To fakt nevím... Asi žádná.

Michal Bogáň
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
foto: archiv Martiny Elhenické