Mezi nejlepšími v republice. Důležité bylo, že oddíl spoustu let táhnul za jeden provaz
55. výročí od svého založení slaví v letošním roce plavecký oddíl TJ Loko Up Group Trutnov. Nekonala se kvůli tomu žádná pompézní oslava, na pozadí jubilea vyšla jen kniha, která mapuje život oddílu tak, jak ho většinou zachytila média ve svých zprávách. V tomto článku si přečtete interview s předsedou oddílu a trenérem Tomášem Břeněm, který v plaveckém klubu pod Krkonošemi působí již 22 let.
Tomáši, náš rozhovor začnu dotazem na zmiňovanou knihu, která byla pokřtěna u příležitosti letošní VC Trutnova. Co vás vedlo k jejímu vydání?
Tak 55 let je důvod zavzpomínat. Chtěli jsme taky mít pohromadě v tištěné podobě kroniku oddílu, i když většina materiálů je na internetu. A v neposlední řadě jsme chtěli potěšit naše členy, bývalé členy, trenéry, instruktory, rodiče a partnery, kteří knížku dostali nebo dostanou. Přeci jenom, když listuješ knížkou, má to své kouzlo.
Kolik má stran a jaký je její obsah?
Kniha má cca 800 stran, takže je dost těžká. :-) Co se týká obsahu, tak úvodní stránky jsou průřezem celého období, včetně oddílových rekordů a přehledů. Následují jednotlivé roky, kde jsou zachyceny nejdůležitější okamžiky života oddílu, doplněné o velké množství fotografií. Tímto bych chtěl za oddíl poděkovat Trutnovinkám i tobě, neboť v knize je velké množství materiálů, které jsi za ty roky vytvořil.
Může se veřejnost k této publikaci nějak dostat?
Nedělali jsme to na prodej, k prolistování bude knížka k dispozici v bazénu na recepci a v kanceláři oddílu. Pokud by byl nějaký masivnější zájem o její vlastnictví, budeme to řešit.
Klub si za 55 let fungování prošel řadou období. Jaké etapy považuješ za ty klíčové, že oddíl vystoupal tam, kde je v současné době, tedy mezi nejlepšími kluby v republice?
Já mohu hodnotit ty roky, co jsem se na tom podílel. Důležité bylo, že oddíl spoustu let táhnul za jeden provaz a sešli se lidé, kteří měli chuť to celé někam posunout. První etapa za mého působení by se dala popsat jako etapa přípravy (1996 - 2000), kdy jsme tvořili systém, konsolidovali finance a posunovali výkonnost k české žákovské špičce. Asi nejklíčovější a taky nejkrásnější etapou byly roky 2000 až 2010, kdy se nám vše dařilo napříč kategoriemi a stoupali jsme každý rok výš. Dostali jsme Sportovní středisko, vyhráli jsme ligu a v podstatě všechny soutěže žen, které u nás jsou, začali jsme se prosazovat i na mezinárodním poli. No a v poslední etapě od roku 2011 do současnosti se snažíme úroveň udržet, což je hrozně těžké, ale s většími či menšími problémy se nám to daří. Nemůžu však zapomenout ani na dobu před rokem 1996, kde se podařila rovněž celá řada sportovních výsledků a akcí pod vedením Pavla Sobotky, Jardy Mošny, Zdeňka Huňky a dalších.
Kdybys měl pár slovy vyjádřit, v jaké kondici je nyní trutnovské plavání, co bys zmínil?
Pár slovy to nezvládnu. Tak zkusím pár vět, které na kondici snad odpoví. Za vše asi hovoří svazové bodování za rok 2016, kde jsme v žácích obsadili neskutečné 3. místo v ČR a v kategorii dospělých 7. místo z asi 170 klubů. Máme teď šikovnou generaci žáků, kteří postupně přecházejí do dorostu a stále máme špičkové výsledky našich žen. Věříme, že z početných přípravek se zase „vyklube“ nová generace plavců, jen musejí chtít pracovat. A poslední věta. Máme jedno vrcholové družstvo, kde je kladen důraz na výsledky a potom několik dalších družstev, které jsou výkonnostní a přípravné, takže své si najde každé dítě, které má zájem se zdravě hýbat a naučit se dobře plavat.
Řešíte nějaký aktuální problém? Co byste potřebovali, aby se zlepšilo?
Odpovím ti, jak to cítím já a asi i mí kolegové. Je před námi velký problém, kterým je připravovaná rekonstrukce bazénu. Ta je potřebná, to je jasné. Jen ještě nevíme, jak ten rok (snad ne víc) překleneme. Nějaké varianty řešíme, včetně mého návrhu na zastřešení koupaliště. Zlepšit a změnit by se však měla jedna věc. Pánové, kteří systematicky našemu oddílu škodí, by měli opustit své posty, neboť nekonají v zájmu města a trutnovského sportu. Navíc jsou v jasném střetu zájmů. Mluvím o radním a předsedovi sportovní komise Pavlu Káňovi a vedoucímu sportovišť, ve kterých působí se svými oddíly, Radku Horákovi. Jinak jsme s podmínkami v Trutnově spokojeni.
Můžeš být konkrétnější, jak zrovna Pavel Káňa a Radek Horák škodí vašemu oddílu?
Já se v tom nechci šťourat, bylo by to na seznam. Všichni vědí, kdo v Trutnově ten sport rozdělil a Radek se svými dosud nevysvětlenými problémy v Lokomotivě a kroky které činil, by dávno neměl působit v městské firmě, která o našich záležitostech rozhoduje. Když se uchýlí i k tomu, že nám strhne plakát s náborem, tak co dodat. A Pavel, který s námi roky nějak spolupracoval a my mu předávali plavce do triatlonu, se staví do pozice, že bude rozhodovat, kolik budeme mít drah a že nám některé sebere, což už před více než rokem udělal, tak se nám to prostě nelíbí. Nehledě na to, že by nám chtěl diktovat, kolik plavců budeme mít na dráze u vrcholového sportu. My v současné době využíváme zhruba dvě hodiny bazénu každý den od pondělí do soboty, což není nijak moc, vzhledem k tomu, že bazén je v provozu 15 hodin denně.
Jak si vede oddíl po finanční stránce?
Hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem a máme rozumnou rezervu, takže dobře a zodpovědně. Ale všichni víme, že ve sportu a obzvláště v tom vrcholovém není peněz nikdy dost. Příprava vždy může být kvalitnější (třeba u moře, ve vysokých horách apod.). Přesto našim plavcům, kteří se účastní mistrovských soutěží, hradíme v porovnání s jinými kluby hodně včetně částečného vybavení už od útlého věku.
Funguje u vás například propojení se základními školami?
To je vlastně další věc, která nás trápí. Se školami jsme dlouhé roky spolupracovali prostřednictvím plavecké školy, která měla důležité místo v celém systému přípravy a výběru talentů. Bohužel s výměnou vedení v TJ Loko tato spolupráce skončila, ke škodě všech stran. Snad se to v budoucnu zase nastartuje. Jinak při uvolňování plavců na soustředění a různé akce nám školy vycházejí maximálně vstříc. Ředitelům a učitelům za to patří velký dík.
Jak vlastně vychovat dobrého závodního plavce v místních podmínkách?
Že to lze a že to umíme, snad nikomu už dokazovat nemusíme. Pokud někdo pochybuje, výše zmíněná kniha je k dispozici. :-) My k tomu potřebujeme hlavně podmínky v bazénu (případně dalších sportovištích), které díky vedení města zatím máme. Dále potřebujeme kvalitní trenéry, doslova „blázny“, kteří se plavání věnují denně a podřizují tomu takřka vše. No a nakonec potřebujeme ještě dvě drobnosti. První je ten plavec, který je motivován něčeho dosáhnout a ochoten tomu podřídit část života. A druhou drobností jsou peníze, za které pořídíme vše potřebné.
Kolika trenéry disponuje oddíl? A stačí to?
Momentálně se o celý systém přípravy stará 17 trenérů, instruktorů, asistentů a fyzioterapeutka. Zatím to dáváme, ale není to jednoduché. Má-li někdo chuť pomoct, dveře jsou otevřené… A to nemluvím o zajištění rozhodčích na soutěže apod.
Vyber jeden, ale opravdu jen jeden podle tebe největší úspěch v historii klubu, zavzpomínej na něj a zkus prozradit něco, co ještě třeba veřejnost neví.
Budeš mi muset povolit dva, zkrátím to. Jeden je kolektivní, a to je zisk ligového zlata. To byly neskutečné emoce a nadšení pro ten úspěch. Všichni na to rádi vzpomínáme. Slova „jdeme tam umřít“ před rozhodující štafetou, to mockrát neslyšíš. No a ten individuální je Anetino stříbro ze štafety na Evropě v Chartres. To jsme sledovali v televizi na bazénu a byli úplně na mrtvici. Na poslední úsek skákala Aneta v čele a v tý televizi to vypadalo, že uskočila dřív. Řádně jsme ztuhli a nadávali, ale ukázalo se, že to měla na setinu vypočítané a propukla velká radost a s celým oddílem jsme to po návratu oslavili. To byla první Evropa, kdy tam byly s Martinou obě.
Nahoře zleva: Kultová, Havelková, Zaplatilková, A. Morávková, dole zleva: Břeň - trenér, B. Morávková, Řehůřková, Pechancová, Elhenická, Vaníčková, Pokorný - trenér, Melicharová, Huňka - trenér
Aneta Pechancová a Martina Elhenická, účastnice mistrovství Evropy v Chartres 2012.
Jaký máš výhled do budoucnosti?
Tady asi nic zásadního neřeknu. Cílem je udržet chod oddílu alespoň v současném rozsahu, mít více plavců, kteří to „žerou“. Co se týká výkonnostních cílů, to je psané jinde. Alespoň udržet stávající stav a u těch špiček to dotáhnout na tu kýženou olympiádu. A jinak je to pořád stejné, nabídnout dětem od útlého dětství dostupné sportování, naučit je dobře plavat a pokud budou mít zájem, tak je dovést k co nejlepším výsledkům. Možnost vybrat si, zda plavat vrcholově, výkonnostně či kondičně má každý. V budoucnu bychom rádi vyřešili návaznost s plaveckou školou nebo založili vlastní.
Trutnov stále čeká na historicky prvního bazénového účastníka olympijských her. Kdy ten okamžik nastane?
Je to hrozně těžký. Vem si, že jednou za čtyři roky se tam dostane z naší republiky šest až osm plavců a ty limity jsou čím dál přísnější. Mezi prsty to proklouzlo Bětce Řehůřkové a Anetě Pechancové. Věřím, že v Tokiu 2020 budeme mít dvě. Martina Elhenická zraje jako víno, plave české rekordy a navíc tam bude nově 1500 VZ. Jen musí přepnout hlavu a přenést zimní formu do léta. No a byl bych špatný předseda, kdybych nevěřil Kláře Šimánové, která byla v semifinále na MEJ a skvěle zaplavala i v Indianapolis na juniorském světě. Bude to hrozně těžké, ale věřím jim. A ti další jsou ještě moc mladí.
Co tě naposledy příjemně i nepříjemně překvapilo v tom vašem plaveckém světě?
Na to moc nevím co odpovědět, protože se to stále střídá. Sportovní prostředí je práce s lidmi, mnohdy se to neobejde bez rozdílných názorů, protože ty chceš něco a plavec nebo jeho rodič něco jiného. Ale to je přirozené, pokud to je v zájmu věci. Nedávno mi udělala velkou radost Veronika Hůlková časy z dlouhých tratí a Martina s Klárou svými výsledky na ČP v Brně, řada plavců potěšila i na republikách.
TŘI NEJVĚTŠÍ OSOBNOSTI ODDÍLU
OČIMA TOMÁŠE BŘENĚ
Vybrat tři je hrozně těžké, neboť si vážím všech, co tomu dávají maximum a měla by zde zaznít třeba i jména Mošna, Řehůřková, Elhenická a další. Teď to vidím takto:
Pavel Sobotka. Bývalý předseda, rozhodčí, skvělý člověk a kamarád. Je škoda, že už tu není s námi. Vždy dokázal oddíl stmelovat, měl přirozenou autoritu, uměl i vynadat. V přípravě trenérům nechával volné ruce, což byla cesta k úspěchům.
Pavel Pokorný. Trenérský kolega, v tréninku neústupný a nekompromisní „srdcař“ a nepostradatelná duše oddílu. Plavání věnuje všechen volný čas ať už trénováním, přípravami závodů, studiem nových poznatků. Má obrovský přehled.
Aneta Pechancová. Sebevědomá závodnice se smyslem pro fér hru, duše sportovního kolektivu, která i přes různé nabídky zůstala věrná našemu oddílu, kamarádka a závodnice, která byla u obou největších úspěchů klubu.
Více fotek najdete ve fotogalerii I. a fotogalerii II.
