Abeceda sportovních osobností (25): Aneta Pechancová, plavkyně
Aneta Pechancová. Kdo by neznal tuhle dvacetiletou trutnovskou plavkyni, která už dávno dokázala prorazit do velkého plavání. V domácích bazénech se řadí do úzké špičky, v evropské a světové vodě se postupně otrkává a nabírá zkušenosti. Její sen? Olympiáda. Tu letošní v Londýně sledovala v televizi, ale za čtyři roky v Riu by si ráda řekla: „Jsem účastník olympiády.“
Afterparty. Nezbytná součást každé velké akce. Těšíme se na ni vždycky celé závody. Jedna z mála možností, jak se blíž potkat s těmi nejlepšími.
Budoucí zaměstnání. V tom ještě nemám úplně jasno. Tepve s vysokou školou začínám. Ale líbila by se mi forenzní psychologie.
Česneková pomazánka. Moje snad nejoblíbenější jídlo. Zvláště pak ta z Albertu. Miluju česnek na všechny způsoby.
Dvojče. Martinka. Moje blonďaté plavecké dvojče. Skvělá sportovkyně, ještě lepší kamarádka. Vzájemně si dokážeme hodně pomoct. Nejen v bazénu.
„Evropa - malá a velká“. Nevím, zda je správné to tak dělit. Krátká malá Evropa má svoje kouzlo. Vždycky budu více tíhnout k dvacetipěti metrovému bazénu. Dokáže se tam vytvořit větší atmosféra. Na dlouhém bazénu se ale plavou větší časy. Přeci jen padesátimetrový bazén je ten olympijský.
Francie. Tu zemi miluju. Se vším všudy. Má krásný jazyk, přírodu, města, moře, úžasné jídlo a skvělý lidi. Dokážu si představit tam jednou žít.
Gossip Girl. Seriál, který za poslední roky oběhl snad celý svět a neznám slečnu v mém věku, která by alespoň jeden díl neviděla.
Honza. Můj přítel, moje opora, můj odpočinek mezi tréninky. Znamená pro mě moc.
Chlór. Mnou nejčastěji používaný parfém. Ne moc oblíbený, ani voňavý, zato pěkně zákeřný. Zničí vše - vlasy, nehty, pleť.
Italská zkušenost. Těch je opravdu moc a vždycky příjemných. Až na první zážitek, kdy jsem tam v šesti letech chytla zánět středního ucha a celý pobyt proležela. Ve třinácti letech jsem byla v italském Bibione na soustředění. V Římě bylo moje první seniorské mistrovství světa. Po tři roky jsme jezdili s oddílem do Lignana a před pár dny jsme se vrátili ze San Benedetta z dalšího plaveckého soustředění. Vracím se tam ráda, líbí se mi temperament a energie místních lidí.
Jít pod Máj. Na to si přijdu už stará.
Kuchařka. Ta ze mě asi nikdy nebude. Jsou dny, kdy mám chuť něco upéct nebo uvařit, ale těch je opravdu hodně pomálu.
Miláček Atlásek. Náš pejsek. Má největší srdeční záležitost, letos oslavil čtrnácté narozeniny, ale síly a energie má leckdy více než já.
Nakupování. Tak jako každá ženská ho mám ráda. Letos jsem se vydala za nákupy do Milána. A bylo to skvělý!
Osmistovka. Určitě bych ji uběhla, ale ve vodě to je pro mě absolutně nepochopitelná trať. Je pro mě utrpením, když ji musím jednou do roka plavat. Klaním se před všemi, kdo ji plave každý závod.
Pokorný. Můj trenér. Začínáme spolu dvanáctý rok. Pamatuju si jako dnes, když přišel poprvé na bazén. Pak mě tam nikdo 14 dní neviděl. Teď mu můžu poděkovat za veškerý úspěch, kterého jsem dosáhla a za to, že si můžu dovolit přemýšlet o olympiádě.
Rozmazlená. Věřím, že jsem dost. Jsem jedináček a mám skvělé rodiče. Nestydím se to přiznat.
Start na olympiádě. V Riu 2016???
Tréninkový typ. Ten rozhodně nejsem. Zvláště pak v přípravném období mezi sezonami. To je pro mě neskutečný utrpení. Dlouhé plavání, stereotypní série. Na to opravdu nejsem. Když pak ale přijdou na řadu kratší intenzivnější tréninky, umím ve vodě „lítat“ celkem rychle.
Univerzita. Pro mě momentálně Univerzita Palackého v Olomouci. Na studium práv se těším, po roce odpočinku budu konečně zase používat hlavu.
Vtip: Co řekne Krakonoš, když přijde do obchodu? Jednu Šumavu a jednu Plzeň. Tenhle vtip se stal legendou. Vždycky mě rozesměje.
Www.anetapechancova.cz. Třeba jednou…
Zlepšení osobáku si přeje, myslím, každý sportovec. Bez ohledu na věkovou kategorii nebo výkonnost. Pro mě je nyní prvořadý osobáček na 50 kraula, kterým bych si mohla zajistit start na ME v Chartres. 
