Závodní plavky. Jak moderní technologie ubírá vteřiny

  
Trutnov - Vyrábějí se v technologických laboratořích za přispění stále nových materiálů a postupů. Testování probíhá v aerodynamickém tunelu. I závodní plavky, ač se to na první pohled nemusí zdát, patří do světa sportovních úborů a vybavení, kde jde o jediný cíl - zvýšit rychlost a být nejlepší.

Před půl stoletím čtyřnásobná olympijská vítězka Australanka Dawn Fraserová tvrdila, že nejrychleji plave nahá. Vrcholový sport se však za těch padesát let posunul zcela do jiné dimenze a „naháči" v bitvách s oblečenými sportovci nemají šanci. Kromě tréninku a zvyšování vlastní výkonnosti tak plavci musí v dnešní době přemýšlet i o tom, v čem budou závodit, aby byli ve vodě co nejméně omezeni.

„Protože já plavu převážně delší tratě, tak se v plavkách musím cítit hlavně pohodlně. Mám ráda, když mě moc netlačí na trapézech a nohách," řekla trutnovská reprezentantka Martina Elhenická. Ta své první závodní plavky dostala, když jí bylo jedenáct. „Koupili mi je rodiče od jedné plavkyně z našeho oddílu. Byla jsem strašně šťastná," vzpomínala na černé plavky Axis, které měla po kolena.

Na olympijských hrách v Sydney 2000 se poprvé objevili plavci i v celotělových modelech, kryjící nohy a paže, avšak revoluci způsobila až výstroj o osm let později v Pekingu a rok na to na mistrovství světa v Římě, kde padlo 43 světových rekordů. Plavecký sport se ocitl na velké křižovatce a vznikla diskuze, co je v podpoře závodníka ještě možné. I když se výrobci bouřili, Mezinárodní plavecká federace FINA vydala zákaz používání celotělových plavek.

Od té doby muži soutěží jen v plavkách, které jsou od pasů dolů, ženy musí závodit s holými rameny, pažemi a úbor jim nesmí sahat pod kolena. Nicméně, výrobci se stále předhánění ve vývoji, aby plavky přizpůsobili co nejlepší hydrodynamice. „Momentálně jsou trendem plavky s karbonovými vlákny," přiblížila Martina Elhenická. Tedy pevné, ale dostatečně elastické a pružné k potřebnému pohybu.

Až za měsíc poplavou čeští olympionici v Riu, představí se v novém modelu od společnosti Arena - Power skin carbon ultra. Plavky mají třikrát víc karbonových vláken než loňský typ a lépe zafixují tělo v jeho ose, nedovolí tolik rotací. Muži za ně dají více než 7500 korun, ženy zaplatí přes dvanáct tisíc. „Jsou pěkné. Ještě jsem v nich neplavala, ale prý jsou i pohodlné, tak uvidíme, až si je zkusím," zaslechla Martina Elhenická, která se v květnu zúčastnila v Londýně svého čtvrtého mistrovství Evropy.

Její nejoblíbenější jsou plavky Arena Carbon Air, cena se pohybuje kolem osmi tisíc. Je to její osvědčená značka a kupuje si ji vlastně stále. „Vím, že mi sedí. Vím, jak dlouho mi vydrží, takže není potřeba zkoušet nic jiného," sdělila. Závodní plavky ztrácejí každým závodem svou funkci, ovšem to trutnovská reprezentantka příliš neřeší. „Říká se, že vydrží tak osm až deset startů. Dokud mi ale drží, plavu v nich," usmála se a dodala, že staré plavky si pak ještě nechává na menší závody či doplňkové starty.

Doma prý má tolik plavek, že už to ani nepočítá. „Tréninkových můžu mít okolo patnácti, závodních asi deset, ale z toho nové jsou tak čtvery a zbytek mám jen na rozplavby či menší závody," povídala. Mezi tréninkovými a závodními plavkami je velký rozdíl, ale mezi jednotlivými závodními už tolik ne. Když má úplně nové plavky, obléká se do nich i deset minut. Čím jsou plavky starší, tím je to rychlejší. Pak už to zabere jen dvě minuty.

„Člověk je v závodních plavkách fakt stažený, ale musím říct, že na rozdíl od tréninku je super pocit, když ti při závodě nikde neprotýká voda. Je to určitě ku prospěchu výkonu a nějakou vteřinu to ubere," uzavřela Martina Elhenická.